Jiří Levý (1926–1967) by před několika měsíci oslavil 90. narozeniny. Rozsáhlé dílo, které za sebou zanechal, přesto inspiruje a motivuje humanitní vědce dodnes. Svou prací zasáhl Jiří Levý do rozvoje několika vědních oborů: snad nejznámější je jeho zásadní přínos k vývoji teorie překladu. Kniha Umění překladu (1963) byla ve své době dílem vskutku průkopnickým a díky pronikavosti vhledu a šíři uchopení tématu je přesto, že se obor od Levého dob značně vyvinul a posunul, ceněna dodnes.

S velkým nadšením se Levý ponořil do teorie verše, o čemž vypovídá jednak množství publikovaných studií, jednak dvě versologické konference, které organizoval v Brně v letech 1964 a 1966. Levého záběr byl ale podstatně širší, při zaměření na komparatistiku a literárněvědnou metodologii významně přispěl k formování literární vědy nejen konkrétními analýzami, ale – což považujeme za zvláště důležité – zásadou kriticky přezkoumávat všechny nabízející se koncepty, hodnotit jejich užitečnost a omezení. Bez nadsázky můžeme tvrdit, že předznamenal současný vývoj svým důrazem na potřebu mezioborových propojení a uplatňování exaktních metod i v humanitních vědách, který mimo jiné dokládají Skupina pro exaktní metody a mezioborové vztahy, již Levý založil v polovině šedesátých let a která byla po jeho smrti obnovena jako Skupina pro sémiotiku a matematickou lingvistiku při Československé kybernetické společnosti, a posmrtně zveřejněný výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971).

Od doby, kdy si Levý pokládal tuto otázku, se změnilo mnohé. Dnes chceme na Levého odkaz navázat v duchu jeho kritičnosti, humanity a interdisciplinarity. Cílem zkoumání se tak mají stát aktuální podněty a otázky z klíčových oblastí Levého odborných zájmů: translatologie, literární teorie a metodologie a komparatistiky.